Ted Grant

Československo a dotyčné otázky


Datum: Duben, 1948
Přeložil: Miroslav Souček
HTML: Francesco, 2013


Již týdny světová buržoazie naříká kvůli opatřením zavedeným proti buržoazii v Československu. Metody stalinistů jsou přirovnávány k hitlerovským praktikám.Tato propaganda je skrz naskrz prosycena kapitalistickým pokrytectvím. Nejsou to násilné metody se kterými nesouhlasí. Nejen, že omlouvají, ale aktivně pomáhají teroru řecké reakce, která má za cíl ustanovit polofašistický režim, stejně jako když omlouvali a pomáhali Hitlerovi a Mussolinimu proti dělnické třídě.

Stalinisté nedali a nemohli dát marxistickou odpověď buržoazii. Předstírají, že změny byly provedeny v souladu s ústavou.To přineslo ještě větší zmatek do řad výrobního proletariátu, který chápal, že tato stanoviska neodpovídají realitě. Změna byla završena za podílu dělnické třídy. Demonstrace ozbrojených dělníků na ulicích přesvědčilo buržoazii, že odpor je marný.

Byla to tato hrozba síly, která pomohla klidné změně.

Českoslovenští dělníci a rolníci zajisté z celého srdce podporovali tuto změnu, protože nesla progresivní změnu.

Dělníci nemohou, ale podporují tyto změny: Znárodnění důležitých podniků, které zůstaly v soukromých rukou, od masového hnutí v roce 1945, 70% všech tiskáren, celý chemický průmysl, celý chladírenský průmysl a veškeré budovy v nichž je zaměstnáno nad 50 osob, všechny velké hotely a veškerý velkoobchod.

Monopol zahraničního trhu byl oficiálně zaveden.

Rolníci stáli pevně za reformami. Ač stalinisté neudělali to samé co ruští Bolševici, jmenovitě znárodnit půdu a svěřit ji do rukou rolníků, namísto toho ji dala rolníkům, jakožto jejich soukromý majetek.

Trocký o okupovaných územích

Jsou to progresivní kroky podporované trockisty a to i přes neúspěch znárodnění půdy. Jsou nutné pro ekonomický základ dělnického státu. K provedení těchto změn byli stalinisté donuceni volat po iniciativě a tlaku proletářských mas. Jak Trocký podotkl v roce 1939, když předpovídal pravděpodobný vývoj po Stalinově invazi do Polska.

„Je však nejpravděpodobnější, že na územích, majících se stát součástí SSSR, moskevská vláda vyvlastní velkostatkáře a zestátní výrobní prostředky.Tato varianta je nejvíce pravděpodobná ne proto, že by byrokracie byla věrná socialistickému programu, ale proto, že nechce a ani není schopna sdílet moc a privilegia, která dostala se starou vládnoucí třídou na okupovaných územích. Zde se přímo nabízí analogie: První Bonapart zastavil revoluci, pomocí vojenské diktatury. Nicméně, když francouzští vojáci napadli Polsko, Napoleon podepsal výnos rušící nevolnictví.Tento výnos Napoleon nevydal ze sympatií k rolnictvu či kvůli demokratickým principům, ale kvůli faktu, že jeho bonapartistická diktatura se již neřídí feudálními nýbrž buržoazními majetkovými vztahy. Stejně tak, jako se Stalinova bonapartistická diktatura nezakládá na soukromém vlastnictví, ale na státním vlastnictví, invaze Rudé Armády do Polska musela přirozeně vyústit ve zrušení soukromého kapitalistického vlastnictví a jeho nahrazení státním a tak přiblížit režim na okupovaných územích tomu, aby odpovídal režimu v SSSR.“

„Těchto prostředků, revolučních ve svém charakteru-„Vyvlastnění vyvlastňovatelů“- je v tomto případě dosaženo militaristicko-byrokratickým způsobem. Požadavkem k dosažení tohoto cíle je nezávislá aktivita ze strany mas – a bez tohoto požadavku, i když je to vyjádřeno s opatrností, nemožné vytvořit nový režim – bude později stejně nevybíravě potlačen policií, aby zajistil převahu byrokracie nad probuzenými revolučními masami…“ (SSSR ve válce, září 1939)

Po užití nátlaku dělníků k odstranění kapitalistické třídy se stalinisté postupně zbaví všech elementů dělnické kontroly. Rychlost s jakou se to stane bude záležet na odporu československé dělnické třídy, jejíž úroveň kultury kvůli industrializaci země dalece přesahuje úroveň kultury ruského dělnictva. Stalinisté si nemohou dovolit dělnickou demokracii v Československu, protože by to mělo nevyhnutelné důsledky na režim v Sovětském Svazu.

Toto jasně uvedl Douglas Hyde, původně redaktor Daily Wolkeru, v rozhovoru pro Daily Mail řekl:

„Na prvním setkání KomInformy, které se odehrálo na loveckém zámečku ve Slezsku, byl Gottwald obviněn z „maloburžoazního komunismu“, protože se snažil vypracovat politiku, která by brala v potaz československé tradice západní kultury a svobody“.

„Gottwaldova idea byla vybudovat komunismus vyhovující jeho zemi, tudíž odlišný od Ruska. Ale s Ruskem za zády věděl, že nemá cenu se hádat a události v Praze odhalily, jak hluboce byl nucen pokleknout.“

S pociťovaným tlakem dělnictva se Gottwald obává o výsledky takového směřování.

Budoucnost akčních výborů

Krátce po událostech v Československu vydaly vládní orgány prohlášení o omezené roli akčních výborů. Telegraph z 6. března hlásí: „Existují určité náznaky obav ústředí z neomezených aktivit místních akčních výborů. Centrální akční výbor vydal nařízení všem ostatním výborům zdržet se čistek v armádě. Na příště budou všechny „pokusy o puč“ hlášeny přímo Ministerstvu Národní Obrany.“

Alexej Čepička, komunistický ministr spravedlnosti v nové Gottwaldově vládě, prohlásil: „Akční výbory nejsou druhou mocí. Je jejich posláním získávat v zájmu obrany státu lidovou podporu pro akce vlády.“

Československé úřady zásadně rozdělily akční výbory zřízené dělníky a rolníky a ty, jmenované politickými stranami ze shora. Ač jsou nazývaný stejným jménem je mezi nimi velký rozdíl. Akční výbor Národní Fronty jmenuje všechny funkcionáře různých stran, což je karikatura demokracie.

Jasně ukázali, že akční výbory nebudou hrát stejnou roli, jako sověty nebo dělnické výbory za Velké Říjnové Socialistické Revoluce v Rusku, roku 1917. Ruská vláda Bolševiků za Lenina byla založena na sovětech, které byly nejvíce flexibilní a demokratickou formou organizace. Byli v nich přímo reprezentováni dělníci a rolníci, též na lokální úrovni. Kvůli zpátečnictví Ruska a izolování revoluce byly odsouzeny k neúspěchu.V kulturní a industrializované zemi, jako je Československo, může být skutečný komunistický režim nastolen. Dělníci a rolníci mohou sami převzít administraci státu bez zvláštního státního aparátu, který je vždy využíván pro ochranu privilegií.

Parlament volený na ústavních principech je o dost méně demokratický než systém přímé reprezentace na bázi výborů. Parlamentní forma reprezentace je ta nejlehčeji zbyrokratizovatelná a nejvíce vzdálena lidu.

Ekonomické báze dělnického státu bylo dosaženo. Pro stát jednající v zájmech dělnictva není jen vyvlastnění kapitalistů dostatečné. Demokratická kontrola státního aparátu je nezbytným požadavkem na naší cestě ke komunistické společnosti. Všichni velcí marxisté toto zdůrazňovali.

Lenin zredukoval požadavky dělnického státu do 4 základních zásad. Po vyvlastnění kapitalistů a znárodnění výrobních prostředků, budou: Volby do sovětů, které budou mít možnost odvolat všechny úředníky. Žádný úředník nebude dostávat plat větší než je průměrná mzda dělníka. Zrušení současné armády a její nahrazení lidovou armádou. Žádná permanentní byrokracie. Každý by plnil funkci státu.Když budou všichni byrokraty, nikdo nemůže být byrokrat.

„Organizujeme velkovýrobu začínající tam, kde ji kapitalismus už vytvořil, my dělníci samotní, spoléháme na naše dělnické zkušenosti, při budování železné disciplíny, za pomoci státní mocí ozbrojeného dělnictva, zmenšíme roli státních funkcionářů na to, aby jednoduše plnili instrukce, jako zodpovědní, průměrně placení „manažeři“ (Samozřejmě s technickými znalostmi všeho druhu a úrovní.) To je naše proletářská úloha, když chceme úspěšně provést proletářskou revoluci. Počínaje již ve velkovýrobě, to povede k postupnému „odumírání“ celé byrokracie, to povede k vytvoření nového pořádku, pořádku bez uvozovek. Poté co se více a více zjednodušené funkce kontroly stanou zvykem, začnou mizet zvláštní funkce pro zvláštní sorty populace.“ (Lenin, Sebrané spisy, část 25 str. 431)

Zpátečnictví Ruska a izolace revoluce učinilo tento proces nemožným. Ale na bázi kulturní úrovně Československa budou komunistické metody jasné celému světu. Pod skutečným komunistickým vedením je bude možné ihned implementovat. Ale to není to, co si Stalin přeje. Stalin prohlásil, že to co je potřeba je silnější a silnější stát v Rusku. Československo pod stalinistickým vedením půjde tou samou cestou. Neproběhne proces odumírání státního aparátu a GPU.

Všechna práva, která dělníci stále mají budou oklestěna a nekontrolovaná byrokracie nebude brát ohledy na masy v Rusku.

Z dlouhodobého hlediska nebudou českoslovenští dělníci tolerovat tyranii úřednictva. Zkušenosti nám ukázali, že stalinismus není komunismus. Dělníci poznají, že musí svrhnout byrokracii s jejím policejním aparátem a ustanovit jejich vlastní přímou kontrolu nad průmyslem a státem, dělnickou demokracii, jak uváděl Karel Marx ukázané na modelu Pařížské komuny a v praxi uvedeno za Velké Říjnové Socialistické revoluce.